Zlaté vlny

Vytvořil Amairgil
 
Vítr rozčeřil hladinu zlatých klasů,
a barvy léta se rozehrály v úžasu,
podívej na tu krásu, lány a vlny.
 
Oči rolníkovy snad více nevysloví,
po roční dřině, on spočine pohledem,
se slunečním dnem nad svým polem.
 
Rozvlněný pomník lidské práce,
a pomíjivosti, snad tobě zdá se,
o zlatém dědictví v plné kráse.
 
Pohled na obilí, co tančí v žáru,
jako víly, jako prsty které hrají,
na slaměnou kytháru Matky Země.
 
Ta vůně, z Tebe, i ze mě, vzešla,
Ječmínek z brázdy vyrostl potají.
klasy si šeptají do rosy z nebe.
 
A zpívají andělské kůry, dejte nebesa,
dejte požehnání  shůry. Do polí vnesen,
panák bosý, zní sekáčů zvonivé kosy.
 
Tvůj Syn, Matko Země, posečen,
jsa v snopy svázán, pak naložen,
na voze odvezen a cepy zmlácen.
 
Skrze utrpení Syna, abychom žili,
zlaté zrno rozemleli a v chléb pak,
v peci hospodyně žárem proměnily.
 
Tělo Jeho, na stole, v kruhu rodiny,
po zakrojení zavoní, z rukou pramáti,
zlatým klasům požehnání díků dáti.
 
     O zlatých vlnách, sýpkách plných, má duše zpívá…

TOPlist Sitemap