Učí mne živel...

Vytvořil Amairgil
 
Jsem žákem vody.
 
 
Abych věděl.
 
Kam duše chodí,
Norny je vodí,
louč do vody hodí,
Za posvátnou lodí.
 
Kde tančí Víly,
u pramene síly,
věnce vily,
do vody hodily.
 
Proč květy plavou,
Vodníkům nad hlavou,
s voděnkou hravou,
řekou bublavou.
 
Proč kněz kropí,
válečnika kopí,
a když se topí,
sítí ho uchopí.
 
 
Jsem žákem země.
 
 
Abych věděl.
 
Proč zrno klíčí,
když vítr fičí,
mráz co ničí,
pasti líčí.
 
Proč klasy rostou,
rukou prostou,
z jara vysetou,
Sluncem politou.
 
Proč voní mez,
a kvete vřes,
když šumí les,
dozraje bez.
 
 
Proč listy tlejí,
na zemi zejí,
pavouci míjejí,
sítě odvíjejí.
 
 
Jsem žákem ohně.
 
 
Abych věděl.
 
Jak meč se ková,
výheň se chová,
barva karmínová,
v železe se schová.
 
Proč Slunce pálí,
na Zemi z dáli,
zahřívá skály,
život nám dá-li.
 
Proč voda vaří,
v kotli se daří,
páry do kola páří,
svátost na oltáři.
 
Jak chleba péci,
zatopit v peci,
vody dvě deci,
do mouky stéci.
 
 
Jsem žákem vzduchu.
 
Abych věděl.
 
Proč havran kráká,
v mrazu na tuláka,
vločka v letu skáká,
na ledu klove straka.
 
Proč vítr kvílí,
ve skalách šílí.
už k nám co chvíli,
s jarem pílí.
 
Proč je to tak,
že na nebi mrak,
v bouři naopak,
vzduchem letí pták.
 
Proč podzim neseš,
stromy když třeseš,
barvy naneseš,
listí když sneseš.
 
 
 
Můj Pane nad živly,
Ty a tvůj živelný sbor,
učících andělů chór.
Ty jsi můj učitel umění vil,
já zpívám o všem tvém o čem jsem snil…
 
             ….vždyť já jsem Amairgil….
TOPlist Sitemap