Píseň superstrun

Vytvořil Amairgil

Jestli se mi splní sen básníků,

tak ke hvězdám toužím vzlétnout.

Dobrým slunečním větrem poutníků,

zlaté plachty hvězdoletu napnout,

na dlouhém kmitočtu důstojně plout.

 

Širý a hluboký je oceán vesmírný,

plný hry interterestrických tónů,

ty jsi tak maličký a on  nesmírný.

Pulzarů impulzy zní jak údery zvonů,

proplouváš katedrálou radiačních pásů.

 

V tryskovém skafandru pluješ a sníš,

v hlavě máš píseň kosmického obleku,

barvy obrů a různých trpaslíků ty zříš.

Rozevři paže své a snad možná zachytíš,

tříšť vlny reliktního posla dávnověku.

 

Až budu stát na palubě hvězdné lodi,

a z dálky uvidím malou Matku Zemi,

skloním se před ní v úctě, to neuškodí,

je to můj domov, posvátný mezi všemi.

V kapse kámen, co stesk můj doprovodí.

 

Letí  loď a přídí rozráží kosmické záření,

a s ní jako pasažér letí má vlastní touha,

ke hvězdám, jež jsou pramatky všech run.

Na mojí sítnici dopadají fotony jako duha…

 

                        … to Bůh rozehrál harfu superstrun.

 

Věnováno redakci Astropisu 
jako oslava tisíců hodin její vynikající tvůrčí práce.

TOPlist Sitemap