Nebeská harfa strun Slunce

Vytvořil Amairgil
 
Ó lide Sidhy, poslyšte zvěst radostnou,
narodila se harfa, požehnaná Brigitou,
neb její je dovednost víly být úžasnou.
 
V Karhanském kotli, zřím siluetu draka,
tam co na podzim v listech havran skáká,
v studánce u oltáře má vidina se smráká.
 
Harfo tří světů, ty z vody jsi vystoupila,
aby se vidina moje do roka dne naplnila,
ty struny slunce ruka má světy rozezněla.
 
Z Karhan byla věštba, Karhan tě postavil,
špalek zletilý zručně sekyrou sám upravil,
potom důvtip Kopečkův světadiv vymyslil.
 
Keltského draka dcera sama harfu zdobila,
co vidin výjevů na dřevo Maffet zobrazila,
ona od slunce do slunce při ohni pracovala.
 
Já sám vám o harfě nebeské zpívám píseň,
takovou ještě svět neviděl, rozplývá tíseň,
nádhera kosmická, překrásná je jako sen.
 
Kdybyste slyšeli zvuk jejích strun zlatých,
zvony v nich zní a zvonky z těch krátkých,
andělská hudba zní k oslavě všech svatých.
 
Od kořene ke kořeni samého stromu světa,
ta pověst už k vám všem s větrem přilétá,
v legendě snad pravdivá je každičká věta.
 
Od ucha k uchu Tuathů otázka šeptem letí,
čí je ta Harfa? Ptají se mužové, snad i děti,
to ruce barda Amairgila po strunách poletí.
 
 
věnováno Janě Maffet Šouflové
Karlu Karhanovi Hanzíkovi a
Ing. Petru Kopečkovi s poděkováním
za dobře odvedenou práci.
TOPlist Sitemap