Věčná Brigit

Vytvořil Amairgil



Stojím v kamenném kruhu,
nad hlavou zářící duhu,
v hábitu oděný čaruji děj,

kotlík mísím, já, čaroděj.

Ať oheň vyvaří mocné páry,

zaříkávám živly, lesa dary,

blín, podběl, vraního oka moc,

přijď mi Brigito na pomoc.

 

Od Veliké řeky přede  věky,

mlhou vlka vytí se nese.

On příchod Brídhe už hlásí.

Veliká Matko, prameny v lese

i měď když lije se, Tvá moc pohání.

Spí v mém srdci a ozývá se volání,

bubnů a okarín pravěké ozvěny.

Veliká Brid na ohbí řeky stojí.

 

Nad Velikou Vlčí řekou vypíná se

mocný Dun přepevných bran a valů.

Tam dmýcháš Bragho do žhavých výhní,

v nich se kovají mlaty, jež rozdrtí i skálu.

Tvé děti tam čepele kalí pro každou zteč,

z nich jedna vyniká, bude to zlomený meč.

Však nejen meče, ale i sekyru jsi rozžhavila,

aby do dubu ťala a u brodu práh vytesala.

 

Z Tvého ohně Lubussa věštila a pak poslala,

pro toho kdo pole orá, to Ty jsi požehnala

pevný kovaný pluh. On přijel do dvora, objel kruh.

Ve Tvém jménu vládla pak kněžna, co hvězd se dotýkala.

Z východu přišlo nové Slunce, zrodil se spasitel, Bůh,

zazářila hvězda, však nad Vlčí řekou pohasl oheň,

nad dětmi tvými stáhla se mračna, uzavřel se kruh.

Však Vojtěch poslední syn Brigitin, ve věčné zemi posvěcen.

 

Nesmrtelnou  ses stala na severu, jsi opojná,

Mariina pomocnice, Kristova kojná,

Brigito svatá, patronko trojného plamene.

V kotouči měsíce v úplňku stojíš,

dítko v náruči, Krista kojíš.

Můj oheň mi požehnej,

Svatá Brigito, ty bdíš,

patronko čarodějů.

 

 

Věnováno na výstavu Lughnasad 2OO7

TOPlist Sitemap