Andělské pírko snesené z nebe

Vytvořil Amairgil
 
V tichosti, z reje kosmických bytostí, pomalu se snáší pírko z nebe. Anděli zářivých perutí, snad vypadlo z Tebe, z tvých nádherných křídel. Podal jsem ruku snu. A přivítal noc, co se pomalu na zem snesla, aby krásného anděla přinesla do vláhy nadzemské mlhy. Kdo jsi? Bílá noci co jsi se zhmotnila u pelesti, lehounký závoj tvůj šelestí, to prosvětlilo příšeří, tak zářivé je křídel tvých peří. Kdo mi tě uvěří? Já potkal jsem anděla. Tebe, pohlede spirály hvězd, snad bys mi mohla jednu dát, vždyť jich máš myriády v tvých očích. A chmýří poskočí když dýcháš kosmickým dechem. Vlasatici bledou ve vlasech máš sebou, létáš mým snem, na nebi bezmračném, hvězd plném, záhy zamíříš do mléčné dráhy. To z rána, než zakráká vrána, podzimním větrem ošlehaná, vzbudit se nebudu chtít. Dál chci snít a uchopit tebe, to jediné, co mi zůstane, je andělské pírko snesené z nebe.
K dvacetinám
.
TOPlist Sitemap